Song-of-the-rain | Odraz zrcadel 1.část

Arriadne

Zamžourala jsem do světla a promnula si temeno hlavy. Počkat! Světlo?! Pokusila jsem se otevřít oči úplně. Nejprve mě do nich uhodilo to vtíravé světlo a já byla nucena je opět přimknout k sobě. Teď jsem si vedla pomaleji. Zatřásla jsem řasami a pomalu začala odlepovat víčka od sebe. Bylo to všude! Ne jako u nás. Všude bylo světlo. Zkulila jsme se do klubíčka u kořenů jednoho ze stromů. Najednou jsem si všimla něčeho divného. Odsunula jsem si dlaně od očí a zkoumavě jsem se zadívala na zem. Dala jsem si ale záležet aby mě vlasy skryli před světlem. Všude kolem leželo listí různorodých barev. Některé byli už téměř rozpadlé že jsme se bála že když se jich dotknu, promění se v prach. Byli tu oranžové přecházející do zeléné, hnědé nebo čistě rudé jako krev. Vzala jsem jeden drobný lístek který byl nakonci čepele několikrát rozštěpen. Byl červenočerný. Najednou se mi něco chladného opřelo do zad a odválo mi vlasy ke straně. Vyděšeně jsem se otočila ale nikdo tam nebyl. Vrátila jsem se tedy k důkladnému prohlížení mého listu. Ale ta záhadná věc mi vyškubla z ruky i ten list. Vyskočila jsem na nohy a výhružně se rozhlédla. Nikde nikdo. Naklonila jsem hlavu na stranu. Jako kouzlem se několik listů vzneslo do vzduchu, několikrát zakroužily a pak zase klesly k zemi. Nejspíš to bude ten....vítr. Myslím že tak tomu dědeček říkal. Jestli v tomhle měl pravdu, tak ty divné věci které jim padají z oblohy jsou taky pravda. Podívala jsem se na temné nebe. Jak ti lidi mohou zvládat ty nikdy nekončící změny? Najednou jsem zaslechla nějaké hlasy. Udělala jsem několik tichých kroků (ani nevíte jak těžké bylo vyhnout se těm všem uschlým větvičkám a listům) a vykoukla zpoza stromů. Byla jsem na kopci takže jsem mohla nepozorovaně sledovat co se dělo dole. Dole pode mnou bylo rozměrné jezero. V jeho prostředku bylo souostroví několika malinkých ostrůvků. Kolem něho se začínal rozptylovat houf lidí. Všimla jsem si i několika reportérů se zastaralými stroji na zaznamenání novinek. Pokud vím tak dříve u nás taky bylo něco takového ale málo lidí si dens na to vzpomene. Každý si novinky zjišťoval jinak. Někdo skrze zrcadlo, někdo tak že na chvíli přestoupil do takového mezisvěta a tam se vše dozvěděl, někdo zase rozptýlil svou mysl a někdo jako třeba já svou mysl uměl na nějakou dobu usídlit v jiném živém organismu který má slabší vůli než já. Jsem si jistá že tady bych to dokázala i s člověkem ale ,,dole'' jsem to dělala spíš skrz zvířata nebo rostliny. Nerozumněla jsme tomu co říkají ale podle toho jak se v v obličeji tvářili šlo o něco velmi ohromojícího.

Anne

,,Jak jste si mohli všimnout, před necelou hodinou z takzvané ,,díry'' vylétl nějaký předmět. Ihned poté se ,,díra'' v jezeře zatáhla a již se nevytvořila. Po zbytek dní vás budeme imformovat jak pokračuje výzkum.'' Ukončila konečně reportérka svou řeč za zvuku znělky. Podívala jsem se z okna. Konečně přestalo pršet a k mému překvapení mezi hustými tmavými mraky se začalo prodírat vší silou slunce. Obula jsem si boty.

,,Jdu ještě ven!'' zavolala jsem na ně a aniž bych čekala na odpověď jsem vyběhla z bytu. Moc dobře jsem věděla že nebude trvat dlouho a už se na své oblíbené místo nedostanu. Moc ráda jsem chodila do lesa blízko toho jezera o kterém je furt řeč. Chtěla jsem se tam ještě podívat než to tam uzavřou. Místo abych šla kolem jezera, zaběhla jsme mezi stromy kde mě konečně před okolním světem skrylo barevné listoví které kromě těch několika které ještě se zuby nehty držely na větvích leželo všude možně po zemi že bych se do něj dokázala zahrabat. Když jsem došla nahoru, roztáhla jsem ruce několikrát se zatočila a zhluboka se nadechla toho chladivého zvuku.Najednou jsem zaslechla nějaké zašustění. Pomalu jsem se otočila. Vycházelo to zpoza jednoho stromu. Tiše jsem ho obešla. Na druhé straně se u jeho kořenů v klubíčku ležela nějaká holka. Podívala se na mě skrz dlaně. Jakmile se na še pohledy střetly, jakoby kolem mě něco luplo.