V objetí hladiny

Tady je má nejnovější básnička. Měli jsme si připravit do školy nazpaměť nějakou o lásce. Přednášela jsem jen první, třetí a poslední sloku. Druhá jsem udělala až dodatečně protože mi tam prostě chyběla. Až přijdu domů to trochu tenhle článek upravit protože školní počítače znají jen Explorer a ten asi moc nemusí tuhle stránku.  

Jen jednou za měsíc tvou tvář mohu spatřit, jedině tehdy se naše pohledy setkají. 

Vždy předtím jen skrze závoj temný jsi mě mohla sledovat, avšak teď si mohu tvůj obraz zapamatovat.

Záře tvá hladí mou hladinu, zabarvila vše kolem do stříbra, pod hvězdami z diamantů.

Jak den přichází a ty bledneš stále víc a víc, naposledy tě políbím, těsně předtím než se proměníš v pěnu třpytící.

Zmizíš a já zase čekám na tvůj příchod, neboť vzpomínka na tebe zmizela, moje paměť zí prázdnotou.